Exponát měsíce - listopad 2023

15. 11. - 13. 12. 2023 Předsálí Všeobecné studovny, přízemí (vchod A), po-so: 9.00-19.00 (v provozní době NK)
Vstupné 20 Kč (čtenáři NK ČR zdarma)

Ladislav Vycpálek: Kantáta o posledních věcech člověka pro sóla, sbory a orchestr na slova dvou lidových písní moravských, op. 16
Tisk prvního vydání orchestrální partitury: copyright 1926 Hudební Matice, Praha (ryla a vytiskla v lednu 1927 Průmyslová tiskárna v Praze) a zároveň provozovací partitura pařížského provedení v roce 1930.
NK Praha, 59 A 8908

Při příležitosti stého výročí zahájení činnosti Hudebního oddělení (1923–2023) představuje Národní knihovna ČR tisk významné skladby jeho zakladatele, skladatele Ladislava Vycpálka (1882–1969).

Vznik Kantáty o posledních věcech člověka se takřka se vznikem Hudebního oddělení překrývá. Ladislav Vycpálek, do jejího prvního provedení v prosinci 1922 skladatel především sborů a komorních vokálních útvarů, se po více než dvouleté tvůrčí odmlce před posluchači představil jako zralý mistr formy monumentální. V roce 1925 byla Kantáta provedena v rámci Mezinárodního festivalu soudobé hudby, konajícího se toho roku v Praze. A pak již přišla Mohuč, Liverpool, Magdeburg, Lublaň, Paříž, Londýn, Bělehrad, Rotterdam... Z Vycpálkových kantátových děl, jež následovaly a jež zároveň tvoří páteř české kantátové tvorby – Blahoslavený ten člověk (1933) a České rekviem (1940) – patří dodnes mezi nejhranější.

Pro pařížské provedení Kantáty v únoru 1930 s ambicí provést ji ve francouzštině bylo třeba překladu – nikoliv doslovného, ten již předchozí vydání vždy v úvodní části obsahovala (vypracoval jej Stanislav Hanuš), nýbrž do řádu hudební kompozice včleněného překladu básnického. První tištěné vydání orchestrální partitury Kantáty bylo česko-německé, tj. s českým a německým podložením vokálních hlasů, podobně jako již v roce 1922 vydaný její klavírní výtah. Vycpálka, který nevěřil v proniknutí Kantáty na zahraniční pódia, bylo prý tehdy třeba k dvojjazyčnému vydání přemluvit. Druhé vydání klavírního výtahu z roku 1930 je pak česko-anglické. V tomto okamžiku bezpečně zafungoval tehdejší kulturní atašé v Paříži Miloš Šafránek a úspěšně oslovil francouzského překladatele Daniela Mullera, se kterým v podobné věci spolupracoval již dříve (poprvé v roce 1928 při překladu Smetanovy Prodané nevěsty pro její pařížskou premiéru u příležitosti oslav vzniku samostatného státu Čechů a Slováků).

Předložený exponát prvního tištěného vydání orchestrální partitury, NK Praha, 59 A 8909, je vskutku unikátní. Jedná se nejen o exemplář, ze kterého francouzský dirigent Albert Wolff Vycpálkovu Kantátu s orchestrem nastudoval a při obou provedeních 15. a 16. února 1930 řídil, nýbrž též o jediný doposud nám známý exemplář, který obsahuje Mullerův francouzský překlad vokálních partů: je jím do partitury pravděpodobně vlastnoručně zanesen. Výstava je doplněna dochovaným dopisem Daniela Mullera adresovaným Ladislavu Vycpálkovi ve věci překladu, NK Praha, 59 L 160, a též opisem Vycpálkovy autografní partitury, ze které Kantátu nastudoval a provedl při jejím prvním provedení v Praze 9. prosince 1922 Jaromír Herle, NK Praha, 59 R 521.

1/ Titulní list prvního tištěného vydání partitury (NK Praha, 59 A 8908)
2/ Dopis Daniela Mullera Ladislavu Vycpálkovi (NK Praha, 59 L 160)
3/ Strana 21 (fol. 11r) opisu autografní partitury (NK Praha, R 521)