Nejtěžší rukopis

Původ a nejstarší osudy tzv. Lobkovického graduálu (sign. XXIII.A.1), který byl napsán a iluminován okolo roku 1500, neznáme a nemůžeme ani s jistotou říci, zda byl užíván v katolickém či utrakvistickém prostředí. Existuje však domněnka, že by graduál mohl být nějak spojen s katedrálou sv. Víta na Pražském hradě, například jako majetek chrámu nebo literátského bratrstva při kapli sv. Václava. Tomu by odpovídalo větší množství zařazených zpěvů o svátcích sv. Václava, Vojtěcha a Víta a vysvětlovala by se tím i převazba knihy v roce 1546, tedy nedlouho po ničivém požáru Pražského hradu, při němž shořela většina svatovítských chorálních knih. V 19. století byl graduál již součástí knihovny rodu Lobkoviců uložené v pražském malostranském paláci, kam se dostal neznámou cestou. Mohutný pergamenový kodex, vážící přes 70 kilogramů, se dochoval v kožené slepotiskové vazbě se silnými dřevěnými deskami, na niž bylo v roce 1546 aplikováno původní kování, které dokládá mistrovství tehdejších českých kovolitců. Velmi kvalitní je i malířská výzdoba, která však byla v minulosti ochuzena vyřezáním řady miniatur a iniciál; druhá ukázka obsahuje jednu z nepoškozených stránek s iniciálou S, v níž je zobrazeno Seslání Ducha svatého, a akantovou bordurou, do níž byly zakomponovány výjevy Stavba Babylónské věže a Mojžíš dostává od Hospodina desky Desatera.