Knihy na řetězech
Zejména v některých klášterních
knihovnách bývaly knihy ve středověku rozložené na čtecích pultech a upoutány
pomocí řetězů. „Libri catenati“ tak nemohly být bez svolení odnášeny z prostor
knihovny. Od raného novověku se knihy začaly stavět na výšku do regálů a
překažející řetězy se ze starých svazků odstranily. Pouze malý otvor v zadní
desce či kovové očko dokládají, že svazek byl dříve uchycen pomocí řetězu.
V českých fondech jsou „libri catenati“ dochovány jen naprosto ojediněle.
Výjimkou je historická knihovna jáchymovské městské školy ze 16. století. „Libri
catenati“ z fondu chebské františkánské knihovny, kterou v roce 2008 jako celek
zakoupila Národní knihovna, dlouho unikaly pozornosti. V klášteře byla na
sklonku středověku rozsáhlá pultová knihovna a pracovala zde i vlastní
knihvazačská dílna. Na šesti svazcích se dodnes dochovaly robustní, okolo 25
centimetrů dlouhé řetězy. Zakončovalo je větší kruhové oko, které se navléklo na
kovovou uzamykatelnou tyč, probíhající podél horní hrany pultů. Ze zadní desky
jedné z klášterních vazeb vystupují dřevěné pukly, které vytvářely jakési
nožičky, na nichž knihy ležely na dlouhých sešikmených pultech, které
připomínaly kostelní lavice (sign. Cheb 2/16). Jiný „liber catenatus“ ukrývá
druhé nejstarší vydání proslaveného díla Malleus maleficarum, tedy Kladiva na
čarodějnice, které sestavili Jindřich Institoris a Jakub Sprenger. Papírový
štítek s titulem knihy, který se nalepoval na vystavenou přední desku, pomáhal
při vyhledání příslušné knihy (sign. Cheb 2/13).
Zadní deska knihy s upevněným řetězem a
vystupujícími opěrnými nožičkami |
Svazek obsahující Kladivo na čarodějnice a
opatřený masivním řetězem |