Pavel Josef Šafařík v Klementinu
Významná osobnost našeho národního obrození, vynikajícího znalce slovanského dávnověku, národopisu, slovanských literatur a jazyků a také ředitel klementinské knihovny.
P. J. Šafařík, se narodil 13. května 1795 v Kobeliarovu na Slovensku, v tehdejších Uhrách, v rodině evangelického faráře. Po studiích v Kežmarku a v Jeně a po pobytu v Novém Sadu (1819—1833) strávil druhou polovinu svého života v Praze. Aby zabezpečil rodinu, pracoval zde zpočátku v redakcích časopisu Českého musea a časopisu Světozor, v roce 1841 nastoupil do Universitní knihovny (dnešní Národní knihovny ČR) jako kustod. Od roku 1848 stál v čele knihovny až do října 1860, kdy se místa ředitele vzdal z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu. P. J. Šafařík zemřel 26. června 1861 v Praze. Obšírný nekrolog přinesl 16. července 1861 časopis Světozor, který jako redaktor v letech 1834-1835 Šafařík řídil.
Šafařík pokládal knihovnu nejen za sbírku knih, ale přímo za vyučovací instituci. Knihovníky měli být lidé vědecky kvalifikovaní s odborným vzděláním, nejen manipulanti a kopisté. Zvýšení dotací na nákup knih po roce 1848 a také mimořádné příspěvky podle potřeb jednotlivých univerzitních ústavů pomohly zvýšit nákup odborné literatury. Při nákupech knih se řídil potřebami knihovny nikoli potřebami privilegovaných skupin a osob. V roce 1855 koupil Šafařík pro instituci knihovnu významného slovenského spisovatele, slavisty a etnografa Jiřího Ribaye, mezi nimiž bylo několik cenných bohemik. Během Šafaříkova působení byla v knihovně zahájena novodobá studia prvotisků.
V roce 1858 předložil Šafařík místodržitelství návrh na vydávání katalogu pražské univerzitní knihovny, jež měly navazovat na katalogy rukopisů zpracované v době bývalého ředitele knihovny Posselta v letech 1816-1818 J. J. Zimmermanem. Vídeňská Akademie věd jeho návrh zamítla, protože chtěla soupisy rukopisů pořídit nejprve ve vídeňské dvorní knihovně.
Podrobné informace o Šafaříkově působení v Klementinu jsou uvedeny v rozsáhlém článku L. Kubátové "Josef Pavel Šafařík - bibliotékář", zveřejněném při příležitosti dvousetletého výročí jeho narození v časopise Národní knihovna. Knihovnická revue (1995/5, s. 165-172, dostupné též online pod licencí DNNT). Z jejího závěrečného hodnocení citujeme: "[Šafařík] ve své funkci využil všech svých životních zkušeností a znalostí i rozsáhlých známostí ku prospěchu knihovny. Svou odbornou a vědeckou vahou se zasadil výrazně o zvýšení státních dotací pro knihovnu a tak bylo možno zkvalitnit a rozmnožit knižní fondy, obohatit je o nákup četných základních zahraničních publikací ze všech vědních oborů. Zasloužil se též o systematický a promyšlený nákup slovanské produkce. Díky jeho vytrvalému úsilí a opakovaným žádostem se za jeho působení podařilo zvýšit platy zaměstnanců knihovny, což vedlo následně k udržení kvalitních pracovníků a znamenalo pro knihovnu zajištění kvalitního odborného zpracování fondů a dokonalejší službu čtenářům. Pro jejich lepší informovanost zavedl katalog přírůstků nových knih, jenž byl k dispozici k čítárnách. Pečoval též o vhodné uložení knih. Opravy navrhl hned po svém nástupu a prováděly se až do konce padesátých let."
V Klementinu dnes Šafaříkovo působení připomínají dvě umělecká díla, pamětní deska a mramorová busta. Pamětní desku z roku 1925, jejímž autorem je Ladislav Šaloun, najdete na zdi u vstupu do klementinského areálu z Karlovy ulice.
Šafaříkova busta z carrarského mramoru je umístěna v 1. patře hlavní budovy. Jejím autorem je Vincenz Pilz, rakouský sochař původem z českého Varnsdorfu, činný ve Vídni. Vytvoření busty významného jazykovědce a dlouholetého ředitele knihovny zadalo rakouské Ministerstvo kultu a vyučování. Dobový tisk vyzdvihl skutečnost, že se Šafařík stal prvním slovanským učencem, kterému nechala rakouská vláda vytvořit sochu do veřejného prostoru.
Busta byla po dokončení vystavena nejprve v kanceláři ministra kultu a vyučování ve Vídni, pak v Rakouském muzeu, ze kterého se přesunula na výstavu Rakouského uměleckého spolku a pak již putovala na místo určení do Prahy, do budovy Universitní knihovny v Klementinu, kde byla umístěna v Barokním knihovním sále.
