Inkunábule

Národní knihovna vlastní na 4.200 inkunábulí (tedy tisků vydaných do konce roku 1500). Jde o největší sbírku raných tisků na území České republiky, jež současně patří i k největším souborům ve střední Evropě. Ve své podstatné části se konstituovala již v poslední třetině 18. století, kdy k fondu klementinské jezuitské knihovny, do níž po Bílé hoře vplynuly i svazky starých kolejních knihoven pražské univerzity, byly připojeny fondy ostatních jezuitských kolejí a následně mnoha českých klášterů zrušených za vlády Josefa II. Hojně pak byla doplňována nákupy v průběhu 20. století. V několika posledních letech byla významným způsobem doplněna. Roku 2006 zakoupila Národní knihovna na 550 inkunábulí z knihovny premonstrátského kláštera v Teplé a letos získala spolu s fondem někdejšího františkánského kláštera v Chebu dalších 500 tisků 15. století, mezi nimi i řadu unikátních a neznámých jednolistů. Již od konce 18. století jsou pro inkunábule vyhrazena signaturová oddělení 39-44. Tiskařská germanika tvoří úctyhodných téměř 70 % sbírky, italika 25 % a na francouzské tiskárny připadají 2 %. Zbylá 3  % tvoří tisky z ostatních evropských zemí. Z celkem 44 známých inkunábulí vytištěných do konce roku 1500 na území vlastních Čech je zde alespoň v jednom exempláři zastoupeno 23 vydání, mezi nimi více unikátů. Kupříkladu ze skupiny sedmi tisků z nejstarší v Čechách působící tiskárny, která byla činná okolo 1476-1479 v Plzni, je jich v Národní knihovně zastoupeno šest, mezi nimi Statuta Arnošta z Pardubic s impressem z 26. dubna 1476, pokládaná dnes za asi nejstarší domácí tisk a známá jen ve třech exemplářích na světě. Nachází se tu i nejstarší pražský tisk – žaltář vytištěný roku 1487.

Nejstarším kusem sbírky inkunábulí byl donedávna zlomek – jeden list z tzv. 42řádkové bible Johanna Gutenberga, prvního velkého díla knihtisku, dokončeného snad již roku 1454. Nedávno byl zakoupen exemplář tzv. 31řádkového odpustkového listu, který vytiskl asi rovněž Gutenberg na podzim 1454. Chronologicky pak následuje 48řádková bible Gutenbergových pokračovatelů v mohučské tiskárně Johanna Fusta a Petra Schöffera z roku 1462. Mezi italskými inkunábulemi přichází řada slavných typografických děl, z nichž lze uvést alespoň Lactantiova Opera s impressem z 29. října 1465, vůbec nejstarší datovaný tisk první italské tiskárny, kterou v  Subiacu u Říma založili Konrád Sweynheym a Arnold Pannartz.

Mezi klementinskými inkunábulemi je celá řada světových unikátů či vydání známých dnes jen z několika málo exemplářů. K unikátům patří dva tisky z rostocké tiskárny Bratří společného života (drobná dílka Anselma z Canterbury Soliloquium iubilaeum a Stimulus amoris, oba okolo roku 1475) či jednolistová exkomunikační listina rostockých měšťanů, kterou vydal 9. dubna 1489 biskup v šlesvicko-holštýnském Ratzeburgu Johannes V. Parkentin a v Lübecku vytiskl Steffen Arndes. Dalším z nich je unikátní latinský žaltář, který texturou vytiskl roku 1500 antverpský tiskař Adriaen van Berghen.  Z typografických cimélií je tu nejstarší tisk vydaný v Uhrách, Chronica Hungarorum, vytištěná roku 1473 Andreasem Hessem v Budíně. Velkou vzácností je i cyrilicí tištěný Osmoglasnik v církevní slovanštině. Vytiskl jej mnich Makarios ve své dílně v černohorské Cetyni na přelomu let 1493 a 1494. Jedná se o jedno z nejstarších děl balkánského knihtisku.

Short-titlové záznamy všech inkunábulí lze nalézt v:

Databáze STT

Exempláře eviduje i souborný světový katalog inkunábulí (pod lokační zkratkou Prague NL):

The Illustrated Incunabula Short-Title Catalogue on CD-ROM (přístupný na http://www.bl.uk/catalogues/istc/index.html)

Základní tištěné bibliografie českých a moravských inkunábulí:

Emma Urbánková, Soupis prvotisků českého původu, Praha 1986.

Vladislav Dokoupil, Počátky brněnského knihtisku. Prvotisky, Brno 1974.

Kamil Boldan, Záhada Kroniky trojánské: počátek českého knihtisku. Praha: Národní knihovna ČR, 2010.

Kamil Boldan, Úřední jednolistové tisky jagellonského věku. Praha: Národní knihovna České republiky, 2016.

Kamil Boldan, Počátek českého knihtisku. Praha: Scriptorium, 2018.

Kamil Boldan